Můžeme dnes ještě ochránit naše děti?

text vyšel v Č eské pozici v dubnu 2019

Vladislav Chvála

Světem hýbou aféry zneužívání dětí kněžími. Dlouho tabuizované téma explodovalo a skoro by se zdálo, že nejnebezpečnější je pustit dítě do kostela. Veřejnosti ale nejspíš uniká ještě nebezpečnější místo pro naše děti: naše vlastní domácnosti vybavené internetem.

O vlivu pornografie na děti raději nikdo neuvažuje. Údaje o sledovanosti webových stránek se sexuálním obsahem přitom nejsou tajné. Sex tvoří až 1/3 obsahu webu. Jen v roce 2016 sledovali uživatelé nejnavštěvovanější specializovaný web tolik hodin, že by to jednomu člověku zabralo 5 246 století, uvádí skupina Konsent. Nevíme, kolik z těchto návštěvníků jsou děti a jaký to na ně má vliv.

Je to zvláštní věc. Osvícenější lékaři z generace našich otců se snažili prosadit, aby se vůbec dalo o sexualitě mluvit, aby lidé nevyrůstali v „tmářských představách o škodlivosti sexu z 19.století“. Prosadili hormonální antikoncepci jako samozřejmost, což nebylo snadné. Museli doslova prolomit morální zábrany. Odhalení, že sexualita člověka se vyvíjí od narození, že tedy existuje dětská sexualita, bylo pobuřující. Od té doby, jaký posun! Nejsem si ale jist, zda by průkopníci takové otevřenosti byli s výsledkem spokojeni. Ne s tím, jak si dospělí v sexu vedou, ale s tím, pod jakým tlakem sexuální komerce se ocitla dětská sexualita a její zrání. Tento proces je totiž křehký a potřebuje být chráněn před předčasnými vlivy okolí. Následky nedostatečné ochrany dětí před sexualitou dospělých řešíme často v našich ordinacích. Pokud někdo prosazuje naopak uvolnění sexuálního chování kolem dětí podle vzoru některých etnik pastevců či lovců, je třeba říci, že nároky na vzdělávání jsou u nich nepochybně nižší, ve srovnání s dětmi v rozvinuté postindustriální společnosti. Přirozené sexuální chování rodičů někde v jurtě nebo vigvamu se značně liší od pornografických fantazií na obrazovce.

Na samotném zobrazování sexuálních fantazií by nemuselo být nic špatného. Většina sexuologů si chválí, že od té doby, kdy jsou všechny možné i nemožné sexuální praktiky dostupné na internetu, ubylo sexuálního násilí. Nevím. Určitě ne v Indii či Pákistánu, odkud je aktuálně hlášen velký nárůst hromadných znásilnění žen. V globalizovaném světě těžko můžeme argumentovat prospěchem jen části světové populace. Možná že tady v Evropě se potenciálním agresorům už ani nechce vstávat od obrazovek, když jim poskytují zobrazení sexu v tom nejlepším rozlišení. V ordinaci sexuologa přibývá žen, které jsou zoufalé, že už manžela od počítače do postele ani nedostanou. A přece byla erotická přitažlivost původně tím, co po staletí regulovalo naše vztahy. Díky ní vznikaly v každé době jakž takž stabilní svazky tak důležité pro děti, a tak omezující pro nás dospělé! Nelze přehlédnout, že ženy stále obtížněji získávají muže pro trvalý svazek jako otce svého dítěte. Proč by se muži namáhali, když dostupného sexu mají kolem sebe obrovský nadbytek?

Sexualita je především významným faktorem ve stabilitě celých kultur, nejen zdrojem všelidové zábavy. Díky ní vzniká intimita a trvalejší vazba budoucího rodičovského páru. Její masivní zneužívání pornoprůmyslem ve spojení s všudypřítomným internetem zasahuje celou populaci bez ohledu na věk. Už vůbec neplatí, že se to netýká vás, kteří tuto produkci nesledujete. Svět kolem vás se mění. Možná to v konečném důsledku povede k historické změně ve vztazích mužů a žen, sexualita se dostane na vedlejší kolej a muži a ženy spolu budou tvořit rodičovské páry i z jiných důvodů bez sexuální přitažlivosti. Jestli ovšem do té doby tato populace nevyhyne.     

Ale jak je to s těmi dětmi? Buďme si jistí, že s pornografií zacházejí jako s jakoukoli jinou hrou. Zkoumají svět. Jakmile zjistí, že se něco nemá dělat, je to ještě lákavější. Když dospěje sexualita do genitální fáze (asi v pěti šesti letech), má k dospělé sexualitě ještě hodně daleko. Děti přirozeně mají erotické fantazie. Při svých tělesných průzkumech objeví příjemné pocity, ale setkání s faktem dospělého sexuálního chování pro ně bývá šokující. Takové může být i vystavení explicitním obrazům sexu na internetu, i když diváka takové stránky alibisticky varují. Šok si často připravují děti navzájem. Nedávno mi čtrnáctiletá dívka, která trvá na tom, že chce být chlapcem, vyprávěla, co se jí stalo v pěti letech. Ještě neuměla ani číst, ale „zkušenější“ spolužačky ze školky jí ukázaly, jak vypadají písmenka „s“, „e“ a „x“, aby je napsala do vyhledávače tátova počítače, až se rodiče nebudou dívat. Touto cestou našla obrazy tělesného kontaktu ženy a muže, které se jí dodnes hnusí. Nic takového nechce snášet. Jiná mladá žena se potýká se svými intimními vztahy. Pokaždé se pokouší při prvním kontaktu nabídnout svému chlapci felaci. Tak jí totiž vyložily sexualitu její spolužačky, když byla sotva devítiletá. Přinesly do školy fotografie a řekly jí, že tohle se musí naučit, jinak nikdy nebude v životě šťastná.

Varující výsledky výzkumů vlivu pornografie na chlapce shrnul v knize Odpojený muž světoznámý badatel Philip Zimbardo. Jiní odborníci nás ubezpečují, že v na sexuální chování mají podstatnější vliv naše geny a nemá smysl se zabývat prostředím, ve kterém děti vyrůstají. Jak rádi věříme těmto uklidňujícím teoriím a přehlížíme výsledky epigenetiky, která dokazuje, jak významné jsou právě vlivy prostředí na expresi genů. Rádi věříme tomu, co je nám pohodlnější. Sexualita má sice hluboký vrozený základ, ale naplnění jejích forem, způsoby, jakými je realizována, jsou snadno ovlivnitelné. Německý sociolog Nicklas Luhman prokázal, že formy sexuálního chování určovala po staletí literatura, později film. Dokud neexistovaly scénáře, jak se chovat v intimitě, řada sexuálních praktik vůbec nepřicházela v úvahu. Za poslední desetiletí se tak například významně zvýšilo procento žen akceptující anální praktiky. To lze těžko vysvětlit bez vlivu pornografie, kde jsou prezentovány jako samozřejmá součást každého sexuálního chování.

Kritický vliv může mít pornografie na zrání sexuality v období puberty. Dospívající prochází mezi 12 a 18 rokem dvěma fázemi, které jsou charakterizované zvýšenou přitažlivostí světa matky a později otce.  Pro dívku je první fáze homoerotická a druhá heteroerotická. U chlapců je přitažlivost nejprve matky a pak otce ve stejném pořadí, ale význam obou fází je opačný. V praxi tento proces vidíme v každé rodině. Jde o přirozený vývoj, v němž se v pochybnostech rodí vlastní sexuální identita a orientace, i když se celý proces připravuje od narození. Pro zdárný průběh potřebuje vazbu jak s matkou, tak s otcem. V ideálním případě jsou nejvhodnější vlastní rodiče, u kterých jsou přirozenými silami tabu děti chráněny před zneužitím. Obtížněji to jde s nevlastním rodičem nebo jinou náhradní postavou, například knězem. Omyly jsou časté a následky si někdy neseme po celý život. Je to křehké období, rozhodující pro dospělou sexualitu. Pokud si ale děti ve svých dvanácti nebo ještě i patnácti letech myslí, že tato přitažlivost je totožná s homosexualitou, a na základě scénářů, které viděli příliš brzy na internetu, je chtějí realizovat, mohou se dostat do velkého zmatku. Fakt, že jde o vývojové fáze neznamená, že jejich aktuální chování směřuje k homosexuální orientaci. I když zmatení dospívající se vzájemně za gaye nebo lesby označují, a sami sebe pak také tak prožívají. Tím spíš, že být takto výjimečný je docela in. Ještě větší pozornost může ve třídě získat ten, kdo se cítí být transsexuálem. Na specializované jednotce pro mladistvé transsexuály na britské klinice v Tavistocku stoupl v posledních dvou letech počet žadatelů o změnu pohlaví desetkrát, přes tisíc ročně. Zmatených mladých lidí chodí do našich ordinací čím dál víc. Firmy, které díky internetu podnikají v sexuálním průmyslu, mají jistě dobré zisky. Říká se, že je to nejrychleji se rozvíjející podnikání a Česká republika se prý pyšní přední pozicí v produkci pornografie. Dospělí si samozřejmě mohou vybrat, jestli budou jejich produkty konzumovat nebo ne. Ale děti takovou možnost nemají.